Na utkání jsme se opět sešli v tak šíleném počtu, že jsme měli skoro jednoho hráče na střídání. Luxus, který si nemůžeme dopřávat každý týden. Z úzkého kádru už se u nás pomalu nestává problém, ale klubová tradice. První poločas začal ve svižném tempu a šance byly na obou stranách. My jsme ale hráli aktivněji, což se proti všem očekáváním ukázalo jako docela dobrá taktika. Hlavně Císy měl evidentně dost čekání, vzal to na sebe a poslal nás do vedení. Domácí si následně vytvořili dvě velké příležitosti, ale obě skončily na našem gólmanovi. Ten byl v tu chvíli ještě plně soustředěný, vzhůru a pravděpodobně i bez kávy. Krátce před poločasem se domácí brankář potkal s naším útočníkem. Podle odborné komise složené převážně z našich hráčů byl náš útočník u míče samozřejmě první. Gólman trefil jeho nohu a šli jsme kopat penaltu. K míči se postavil náš (mo)mentální kapitán. Celý stadion zadržel dech. Spoluhráči zadrželi dech. Někteří možná raději zavřeli oči. On ale penaltu proměnil a do kabin jsme šli za stavu 0:2. Fotbal zkrátka občas nabízí opravdu nečekané příběhy.
Ke druhému poločasu bychom se nejraději vůbec nevyjadřovali, ale bohužel existují svědci. Z naší strany to byla poctivá fotbalová bramboračka: spousta faulů, nepřesností a situací, při kterých míč očividně nevěděl, komu vlastně patří. Domácí následně vystřelili prakticky z půlky hřiště. Náš brankář si zřejmě právě objednával cappuccino, a tak míč skončil v síti — 1:2. Aby závěr nebyl zbytečně klidný, náš (mo)mentální kapitán si dvakrát zahrál na kráčející skálu. Po dvou žlutých kartách následovala tradiční červená a cesta ze hřiště. My jsme tak opět dohrávali v deseti, protože některé klubové rituály se zkrátka musí dodržovat. Naštěstí máme s hrou v oslabení více zkušeností než většina týmů s hrou v plném počtu. Těsný náskok jsme ubránili a z Veselí si odvážíme tři cenné body. Málo hráčů. Dvě žluté. Jedna červená. Tři body. Všechno podle plánu.
HD2D - Víc než devadesát minut