🚜 SKLIZENO. TŘI BODY VEZEME DOMŮ. ZD Vlastiboř 1:3 FC HD2D
Že jsme přijeli v jedenácti, už snad ani nemusíme psát. U nás není základní sestava trenérova volba. Je to prezenční listina. Tentokrát jsme ale nábor posunuli na vyšší úroveň. Abychom vůbec nastoupili, museli jsme novomanželce zabavit ženicha a ze svatby přibrat i další hosty. Někdo si z veselky odváží výslužku, my záložníka. Filda tak záhy zjistil, že „v dobrém i ve zlém“ zahrnuje i výjezd do Vlastiboře. 💍 Jedenáctku doplnil zraněný Láďa Švec. Ukecali jsme ho, ať to jde nějak zkusit. Nakonec dal dva góly a rozhodl zápas. Zdraví hráči mají do příště o čem přemýšlet. Naše lavička byla tradičně tak prázdná, že jsme ji mohli nabídnout na pronájem. Zato domácích bylo plné hřiště. Hlavně směrem nahoru. Výškový rozdíl byl vidět už z Tábora: my orientačně 170 centimetrů, oni dvě patra a podkroví. Proto jsme zvolili naprosto logickou taktiku: nakopávat jim to na hlavy. Posílat vzdušné míče přes místní rozhledny na naše útočníky mělo přibližně stejnou naději na úspěch jako sklízet brambory badmintonovou raketou. Ale chvíli jsme tomu věřili. Vlastiboř na nás nastoupila ve vysokém tempu. Doslova. Už v 7. minutě domácí hráč prošel naší obranou a uklidil míč přesně k tyči. 1:0. První sklizeň tedy proběhla v naší síti. Naštěstí nás to probralo. Začali jsme víc hrát fotbal a přišel roh. Na ten si naskočil Nemry, jeden z našich „výškových specialistů“, a přehlavičkoval úplně všechny. Ano. Nemry. Hlavou. Ve Vlastiboři. Domácí kontrolovali vzdušný prostor od dvou metrů výš a Nemry jim zřejmě proletěl pod radarem. Každopádně 1:1 a začínalo se znovu. ✈️ Dál jsme bojovali a ještě před přestávkou udeřil Láďa Švec. Muž, který původně přijel v režimu „já nevím, jestli vůbec můžu“, nás poslal do vedení 2:1. Do kabin jsme tak odcházeli s náskokem a příjemným zjištěním, že naše nejlepší útočná zbraň má momentálně status „spíš nenastoupí“. Druhý poločas už byl poctivý pracovní úraz bez možnosti vystřídání. Hřiště tvrdé, domácí důrazní a některým našim svatebním delegátům právě přicházelo vyúčtování předchozího dne. Vlastiboř byla víc na míči, hrála výborně a každý souboj nám připomněl, že jsme si místo nedělního odpočinku dobrovolně vybrali zemědělské práce. Pokyn z lavičky „vydržte, nemám vás za koho vyměnit“ jsme tentokrát ani nepotřebovali. Stačilo se na tu lavičku podívat. Přesto makal úplně každý. Vypotili jsme všechno. Včetně "svatebního menu". Úleva přišla v 74. minutě. Denis poslal výkop dopředu, k míči se dostal opět Láďa a upravil na 3:1. Takže oprava naší úvodní taktické analýzy: dlouhé míče fungují. Jen musí na konci stát zraněný Láďa. Domácí to nezabalili a tlačili až do poslední vteřiny. Naše obrana pod vedením el capitána Koudyho, rovněž čerstvě po zranění, ale zavřela sklad. Co přiletělo, to odletělo. Rozehrávku jsme v závěru řešili s důrazem na bezpečnost: čím dál od Denise, tím krásnější fotbal. 🖤🤍 Obrovský respekt celé naší jedenáctce. Tohle vítězství se neukecalo, nevysedělo ani nevystřídalo. Tohle se odmakalo. Přes bolest, únavu a důrazného soupeře, který nám nedal nic zadarmo. Vlastiboři děkujeme za pořádnou bitvu. Novomanželce za zápůjčku. Láďovým nohám za prodlouženou záruku. Brambory zůstaly. Body jedou s námi. 🚜
#FCHD2D #Sklizeno #JedenáctStačí #LavičkaJePřeceňovaná #vicnezdevadesatminut